Jak sem se naučil psát všema deseti poslepu a rychle a ani mi to netrvalo věčnost

Počítače sem si oblíbil už v jejich starověku, kolem roku 1988. Začal sem hrama a postupně sem proniknul do tajů operačních systémů, grafiky, hardwaru, programování, Internetu i publikování. Ale dlouhý roky tomu pořád něco chybělo.

Jasně, uvažoval sem, že se naučím psát všema deseti. Jenže mi to připadalo těžký a zdlouhavý. Nakonec sem sice začal…ale bez motivace zase rychle skončil.
Když se moje spolužačky na gymplu kolem roku 1994 učily psát na stroji, připadalo mi to trochu směšný, protože to prostě nebyly po-čí-ta-če.
Navíc moje rychlost „všema dvěma“ byla a je víc než dobrá.

A pak, když už sem to léta neřešil, se to stalo! Ke konci roku 2013 sem zjistil, že psaní všema deseti se dá naučit i online. Docvaklo mi, že přišla moje chvíle! Nebudu muset nikam docházet a přesto ovládnu klávesnici.

Kurz probíhal v lednu a únoru 2014, pod vedením mýho výbornýho kamaráda a zkušenýho lektora, co naučil psát všema deseti stovky studentů středních škol při hodinách informatiky.

V kurzu bylo 45 lekcí, každá na jeden den. Kdo dodržel tempo, vyhrál. Kdo nedodržel (jako třeba já), vyhrál taky, akorát o něco pozdějc. 🙂

Každá lekce obsahovala:

• video s výkladem příslušných kláves a názornou ukázkou
• cvičení – vždycky na půl hodiny až hodinu (nejvíc mě dostala 4. lekce, kde byly nečekaně dlouhý slova jahůdka a lahůdka)
• odpočinkový video – jako odměna za zvládnutou lekci a zároveň motivace do další práce (kdyby z těchhle videí byl playlist, určitě by byl dost populární – tak dobrý videa to sou)

No, netvrdím, že to šlo samo. Některý lekce byly fakt masakr. Jenže co by to bylo za lektora, kdyby neporadil. O známých úskalích jednotlivých lekcí mluvil předem a na nový zvídavý dotazy nás studentů reagoval průběžně.

Prakticky ještě před dokončením kurzu sem přešel na psaní běžných textů a dokonce i programování bez koukání na klávesnici. Tou dobou sem psal kolem 115 úhozů za minutu.

A tak sem si to zamiloval, že sem si po několika měsících od dokončení kurzu koupil slepou klávesnici (byla vcelku levná – asi proto, že výrobce ušetřil na popiskách většiny kláves 🙂). Moje rychlost se každodenní praxí zvedla na 150 úhozů za minutu a dál pozvolna roste.

Psát poslepu je prostě boží: můžu si sklopit židli, koukat, co kde lítá, sledovat opisovanej text…a pořád plynule psát.
Když si představím, kolik času za život ušetřím při psaní, mám z toho prostě dobrej pocit a děkuju za tu šanci!

Jako parádní bonus beru to, že mě ani po několika hodinách u počítače nebolí zápěstí, jako to bylo dřív.

Takže pokud jste nad touhle dovedností někdy uvažovali a nikdy nezačali, nebo začali a vzdali to, teď je ten pravej čas to rozseknout!