Jak jsem (ne)vyskočil z letadla

„Trocha adrenalinu mě nezabije,“ prohlásil jsem letos v červnu a objednal si tandemový seskok.
V červenci jsem si zarezervoval termín.
A jednu srpnovou neděli jsem dorazil na letiště Kolín, doprovázen rodinkou.

Čekáme

Na recepci jsem vyplnil formulář (grr, některé údaje jsem vyplňoval už potřetí, přičemž poprvé to bylo při objednávání seskoku a podruhé při rezervaci termínu) a připojil se zpátky k rodině.
Vlna veder zrovna vrcholila, takže jsme si při čekání vytrpěli svoje. Zpestřovali jsme si to hraním karet, konzumací nanuků, pozorováním ohroženého sysla obecného a koukáním na vzlety lidí v letadle Let L-410 Turbolet:

…a přistávání lidí (překvapivě) mimo letadlo:

Připravuju se

Když na mě došla řada, okouknul jsem instruktážní video a vybral si kombinézu.

Pak jsem se seznámil se svým tandem pilotem (kvůli ochraně osobních údajů mu budu říkat „TP“). Byl to sympaťák.
Nejvíc mi udělal radost tím, že mi schválil použití komby bez trička a taky sandálů místo plných bot.
Když jsem nastupoval do postroje, pomocí kterého jsme později měli být k sobě připoutaní, dostal jsem poťouchlé instrukce: „Vobráceně. Jen hezký holky to na sobě můžou mít takhle. Vy ošklivý kluci se musíte otočit.“ 🙂

Ještě fotku „na rozloučenou“:

…a pak hurá do letadla:

…kde jsme se pekli ve vlastní šťávě ještě o něco víc než doteď.

Letíme

Po startu začal z větráků jít vzduch a v kombinaci s klesající teplotou tam nahoře to bylo příjemné osvěžení.

Ve výšce asi 1 km bez uzardění vyskočil účastník základního parašutistického výcviku a my jsme pokračovali dál.

Ptal jsem se TP na druhé letadlo, se kterým létají: nádherný dvouplošník Antonov An-2. Odpověděl, že Andulu berou hlavně ve všedních dnech a že z ní skáčou ve výšce 3 km. My jsme ale mířili výš – do 4 km.

A protože jsme tam už skoro byli, my pasažéři jsme byli vyzváni, abysme si sedli na svoje tandem piloty. Šlo o čistě profesionální spojení, takže se to dalo zvládnout. Ale budu rád, když už do konce života žádnému chlapovi na klíně sedět nebudu. 😉

Jednoho pasažéra jsem tam slyšel v žertu říkat: „Kdo skočí z funkčního letícího letadla, je blázen.“ A jeden tandem pilot mu odpověděl: „My jsme paragáni. Blázen je ten, kdo z funkčního letícího letadla neskočí.“

Pak si málem každý s každým popřál dobrý seskok a sličná paragánka otevřela dveře.
Všichni kromě nás postupně vyskákali.

Jestli jste zklamaní, že jsem si to rozmyslel, tak odpovídám, že nerozmyslel. Jen jsme zkrátka byli poslední na řadě. Fuj, to se vám ulevilo…

Když jsme se s TP jako postřelené čtyřnohé zvíře šourali ke dveřím, hodil jsem do placu hlášku: „Tak co, skočíme?“ A můžu říct, že kladná reakce mě ani nepřekvapila.
Protože pasažéra při tandemu vynáší z letadla jeho tandem pilot, neměl jsem přímou možnost skočit. Ale kdybych ji měl, neváhal bych.

Padáme

A pak se to stalo: Padali jsme volným páádééém! Bylo to…jak bych to popsal…famózní! TP mi naklápěl dlaně a já koukal, jak se díky tomu pod námi planeta otáčí. Senzace!

Asi po 1 minutě otevřel padák, což byla slabší chvilka celého představení.
Aspoň že už jsme se pak vzájemně slyšeli – TP se zeptal, jestli jsem v pohodě, a ukázal mi Kolín a letiště. Od druhého jmenovaného jsme byli docela daleko, takže aktuální úkol zněl přiblížit se tam.

Potom jsem na chvíli dostal ovládání padáku a zkusil zatáčet. Jó, to se mi taky líbilo.
Pak mi TP nabídnul, že si trochu zablbneme. Souhlasil jsem. Šli jsme do vývrtky a u toho rychle klesali. Přiznávám bez mučení, že mi z toho bylo lehce šoufl, takže jsem kázal to ukončit.

TP si několikrát ověřil, že jsem připravený přistát, a za malou chvilku jsme hladce dosedli na letiště. Slovo „dosedli“ tady platí doslova, protože při tandemu to je ten jediný vyvolený způsob přistání.

Dokončujeme

Náramně jsem si to pochvaloval, TP mě vysvobodil z postroje a šel jsem se přivítat s rodinkou.
Míša na mě volala: „Tatínku, utíkej!“ Tak jsem to udělal a v tu chvíli jsem si připadal jak na konci Armageddonu. 😀

Po prvním návalu objímání mi Jaňulka vyprávěla, jak mi mávaly: „Jeden pán tady měl dalekohled a říkal: »Ten, komu máváte, není váš manžel. Ten je támhle.« Tak jsme mávaly jemu, ale pán pak říkal: »Pardón, váš manžel je támhle.« A pak jsme najednou koukaly, že už jsi na zemi a že jsme ti nezamávaly.“ Uklidnil jsem je, že jsem stejně měl úplně jiné starosti než mávání. 🙂

Pak mi TP napsal zasloužené osvědčení o seskoku (fotka je ilustrační – nejsem blondýna):

…a v příjemné atmosféře jsme se s ním rozloučili. Zbavil jsem se kombinézy a po malém občerstvení už nezbylo než se odebrat k domovu.

Děkuju Janičce, Kačence a Míše za doprovod v tom nekřesťanském vedru a Fanušce a Fandovi za podporu.

Ptáte se, jestli bych skočil znova? V nejbližší době ne. Ale kdo ví, třeba si časem udělám aspoň základní výcvik…
Teď jste každopádně na řadě vy. Přeju vám prima seskok!

Petr Diblík

Mám rád obvyklou i neobvyklou zábavu, takže jsem mistr mozaikář (Mozaikář.cz), designér počítačových her, odborník na rastrové grafické formáty, jazykový korektor ČJ, překladatel, wikipedista a esperantista.